If you had a bad day..

28. prosince 2011 v 23:31 | Reader Of Mind |  <<Píšu>>
Chtěla bych něco napsat, něco hodně "důvěrného". Pokud nechcete číst výlevy, tak to radši ani nečtěte - s jistotou vím, že to bude jen další "citovka".


Dneska to byl vcelku skvělej den, až na jeden rozhovor. Né, že by byl špatný, ale.. prostě bolel. Je to mu skoro deset let. V tu dobu sem byla ještě docela malinká, bylo mi jen devět let. Myslím, že jsem byla celkem šťastná. Moc si to nepamatuji. Ale k věci, stala se totiž jedna z nejhorších událostí mého života. Pro někoho to asi taková "rána" není, ale pro mne ano. Jelikož jsem byla malá, tak jsem byla "ušetřena" toho, že babička na tom nebyla dobře - chci říct psychicky. Vlastně, když to tak neru zpětně, tak mi to ani nepřijde. Byl to jeden z nejúžasnějších lidí co jsem kdy znala. Ano, bohužel - byl. Ale, proč o tom mluvím.
Je zvláštní kolik věcí si nepamatuju - vůbec netuším, že se staly. Myslela jsem totiž, že moje poslední vzpomínka na babičku byla jiná. A sice tahle - pamatuji si, že mě babička chtěla obejmout a já nevím proč, jsem nechala ruce volně a neobjala ji. Strašně sem si to vyčítala a měla jsem strach, že za vše můžu já. Víte ona totiž nezemřela jako každý jiný - vzala si život spolykáním prášků. Jako dítěti mi to samozřejmě nikdo neřekl, ale já poslouchala co si "dospěláci" povídali - moc jsem jim nerozumněla, ale tušila jsem. A časem jsem i pochopila. Dnes jsem zjistila, že den předtím si nás (tři její vnoučata) vzala skoro na celý den ven. Teta mi o tom vyprávěla a ptala se mě, co nám říkala. Že se s námi asi chtěla rozloučit. Ale já si nepamatuji ani to, že si nás někam vzala! A popravdě hodně mě to mrzí. Strašně moc bych chtěla slyšet co měla srdci. Zvláštní poslední dobou přicházím na to, že ty události, které mě dost zasáhnou (myslím ty špatné a bolavé) si vlastně přestávám pamatovat. Asi proto, že to moc bolí?! Nevím..
A taky mě mrzí, že jí nikdo nepomohl, že to nechali dojít až takhle daleko. Prý kdyby šla na léčení, tak by tu ještě dneska mohl být i děda - což byla další bolestivá rána. Ale asi se teď má lépe, protože ho už nic nebolí. Rakovina je prý z nervů.. a kdyby.. Asi má láska k nim byla bezměrná - řekla bych, možná sem v nich viděla druhé rodiče, nevím.
Nikdy už nedokážu být stoprocentně šťastná, protože tu už nejsou. Začínám mít pocit, že tenhle text přestává mít smysl, tak ho raději ukončím, než se z něj stane fraška.

Chtěla bych ještě dodat, že nekteří by tu s námi měli být věčně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama